ČLÁNKY

Jiná dimenze

Ferrari staví fantastická silniční auta. Většina z nich patří na plakáty, zbytek do našich snů. Jednou za čas se ale v Maranellu překonají a postaví něco z naprosto jiné dimenze. Speciál, který je i pro zkušené řidiče pořádné sousto.

jina-dimenze – featured

Ferrari staví fantastická silniční auta. Většina z nich patří na plakáty, zbytek do našich snů. Jednou za čas se ale v Maranellu překonají a postaví něco z naprosto jiné dimenze. Speciál, který je i pro zkušené řidiče pořádné sousto.

Už „obyčejné" SF90 Stradale je brutální, protože nabízí výkon 1 000 koní, ale v případě XX šlo Ferrari do absolutního extrému. Až na hranici, kterou určují registrační značky. Navíc tady nešlo primárně o výkon, ale povýšení každičkého detailu. Optimalizovala se aerodynamika, chlazení, brzdy i elektronika. Všechno působí brutálně a kdybych měl popisovat jenom technická vylepšení, nebude nám na to stačit ani celé číslo Fasteru. Výjimečnost modelu SF90 XX Stradale ukazuje i fakt, že se prezentace uskutečnila přímo na okruhu Fiorano a za dohledu testovacího pilota, včetně vyhodnocení dat z telemetrie. To se nám často nestává. Ještě, než nastartuji a vyrazím do prvního kola, musím zmínit počet aut, která Ferrari plánuje vyrobit. Zavřené varianty si užije 799 zákazníků, otevřené verze Spider jen 599. Ale ani na to nemyslete, už mají vyprodáno.

Agresivita a efektivita

Začnu vnějším obalem, který na fotkách nemusí vonět každému, ale v reálu je to šílenost. SF90 XX Stradale je prošpikovaná jak řešeto. Všude jsou nějaké díry, otvory, výstupy či vstupy. Mají za úkol chladit nebo optimalizovat tok vzduchu. Zásadní je pevné křídlo v zadní části, které se na sériovém modelu Ferrari objevuje po 37 letech od legendárního modelu F40 a 29 let od posledního modelu s pevným křídlem, kterým byla F50. Černá lopata na zádi umí produkovat přítlak 315 kg v rychlosti 250 km/h. Neuvěřitelná síla! Nicméně Ferrari nezapomnělo ani na moderní aktivní aerodynamiku. Před tímto křídlem, respektive za motorem, se nachází prvek, který zajíždí do útrob vozu, nebo naopak vyjíždí ven. Buďto zvyšuje přítlak, nebo snižuje vztlak a vylepšuje chlazení. Na pevném křídle je ještě zajímavé to, že má větší plochy na bocích a užší uprostřed. Ty na bocích pomáhají vůz stabilizovat v zatáčkách. Trošku mi to přijde jako letecké inženýrství. Standardem už jsou průřezy v blatnících, které mají snížit tlak v podbězích. Velmi zajímavá je také přední část, uprostřed které je nový hranatý otvor zefektivňující chlazení. Za ním je totiž centrální chladič, další dva jsou pak po stranách v nárazníku. Prostřední otvor zvýšil chlazení tak, že ušetřil ekvivalent 12% plochy chladiče. Těsně před předním oknem jsou výdechy, které mají uvnitř ještě flosny. Tam se rozděluje teplý a studený vzduch, který se kolem střechy mixuje, aby ve verzi Spider nebylo cestujícím příliš vedro. Následně vzduch pokračuje dozadu na aktivní prvek aerodynamiky. Ještě nejste unavení? Tak pokračujeme. V kapotě jsou dvě obří díry, opět jde o zlepšení přítlaku. A v přední části máte spoustu dalších otvorů. Některé chladí brzdy, další eliminují turbulenci u předních kol a další posílají vzduch k postranním chladičům. Větší lízátko zase směřuje vzduch pod auto, kde najdeme flosny pocházející ze závodního speciálu 296 GT3, které dodávají dalších 45 kg přítlaku. Zakončím to celkovým číslem 530 kg při rychlosti 250 km/h. To je maximální přítlak, jaký SF90 XX Stradale vyprodukuje. Jen pro zajímavost, je to dvonásobná hodnota než u standardní SF90. Na okruhu Fiorano to na jednom kole srazí čas o 0,8 s.

Nejvýkonnější a nejbrutálnější

Jestliže vám vzhled připadá agresivní, technika jde ještě dále. SF90 XX Stradale je nejvýkonnější a nejrychlejší Ferrari současnosti. Za sedačkami máte přeplňovaný osmiválec o výkonu 797 koní a točivém momentu 804 Nm. Trojice elektromotorů dává dalších 233 k. Celkově je to 1 030 monstrózních koní. Toto navýšení si motory rozdělily v poměru 17 vs. 13 pro spalovák. U něj Ferrari vyměnilo písty, upravilo sací i výfukové potrubí a nově opracovalo povrch spalovacího prostoru. Výhodou hybridního systému je na jednu stranu možnost ujet až 25 km čistě na elektřinu rychlostí až 135 km/h a nerušit tak sousedy při odjezdu z domova. SF90 XX Stradale navíc pracuje s extrémně lehkou sestavou, která nepřidává více než 150 kg. Celková hmotnost se tak drží na vynikající hodnotě 1 560 kg. Inženýři se také zásadním způsobem zaměřili na samotný zvuk, což bývá u přeplňovaných vozů docela problém. V Maranellu však nepoužívají elektroniku, nýbrž specifické tubusy, kterými z motorového prostoru přenášejí zvuk do kokpitu. A je to fakt brutální! Speciální trubky jsou tady však dvě. Horká od výfuku a studená ze sání. Navíc sladili motor s převodovkou, aby efekt z řazení nebyl jen fyzický, ale také zvukový. Do vašich uší se tak dostává neskutečná směsice zvuků. Vlastně to podporují také vibrace, které procházejí skrze sedačky a volant. Za jízdy zažíváte doslova vzrušení. Je to zvláštní řev, těžko popsatelný. Slyšíte, jak motor štěká při podřazování, při ubrání si odfoukne jako auta skupiny B a při točení motoru až k osmi tisícům otáčkám hrozivě řve. Přitom ale v pádlech cítíte, jak tam kvalty hezky mechanicky padají. Ještě je potřeba se zmínit o pohonu všech čtyř kol. Je samozřejmě aktivní a elektrický. Motor přenáší svůj výkon na zadní kola, kde mu pomáhá také jeden elektromotor. Na přední nápravě jsou pak další dva elektromotory. I díky tomu umí superkoník z Maranella vektorovat točivý moment mezi pravé a levé kolo. Osobně jsem nevěděl, co od tohoto auta čekat, ale tušil jsem, že to bude velké. Na začátku mě trošku rozladilo počasí. Noc před akcí totiž lilo, takže ráno bylo Fiorano dost promáčené. To znamenalo, že na první stinty jsme nemohli deaktivovat stabilizaci. Ale vlastně mi to nevadilo, protože jsem si alespoň mohl auto pořádně osahat a vidět, jak u SF90 XX Stradale pracuje elektronika a také nové ABS EVO, které bylo převzato ze závodního speciálu GT3. Prvních pár kol jsme začali na režim Sport. V tom se silniční Ferrari s písmeny XX projevovalo ještě relativně poslušně. Tady můžeme děkovat elektronice, která dokáže, a to jak z pohledu podvozku, tak i motoru, udělat z extrémního auta relativně klidný stroj. Jenže stačí přehodit Manettino do režimu Race a „racingová" devadesátka se probudí k životu. Zvuk zhrubne, reakce na plyn jsou ostřejší. Hodně mě baví, jak se umí přizpůsobovat převodovka. Osmistupňovou dvouspojku už jsem vyzkoušel v 296 GTS, v modelu Roma Spider, Purosangue a taky tady, kde je samozřejmě nejrychlejší. V automatickém režimu se přizpůsobuje stylu jízdy, v manuálním tam sype kvalty jako zloděj ujíždějící od vykrádačky. A je jedno, jestli nahoru nebo dolu. Vždy to doprovodí brutální mechanickou kulisou, kdy přemýšlíte, jestli je to „jen" zvuk nebo fyzický projev. Stejně boží jsou brzdy. Upgradované ABS nad vámi pořád bdí a fascinovala mě jeho práce na mokrém povrchu. Nepulsovalo zběsile, ale neustále se snažilo hledat grip. Čekalo, dokud už nebylo zbytí. K tomu ještě přidejte grip a funkci čtyřkolky - tady byl znát přítlak od nějakých 150 km/h. Čím rychleji jsem jel, tím více se SF90 XX Stradale přisávalo k asfaltu. I na mokru tlačilo lepivé Bridgestonky k povrchu a se zapnutou stabilizací nemělo Ferrari ani na chviličku problém. Na výjezdech ze zatáčky bylo cítit, jak výkon z motoru jde na zadní kola, ale přitom elektromotory na předních auto vytahují ven, aby nešlo do většího přetáčivého smyku, než je záhodno. Elektronika vše optimalizovala tak, aby neomezovala výkon, ale auto nechala brutálně zrychlovat směrem vpřed. Je neuvěřitelné sledovat to v přímém přenosu. Takhle rychle jsem na mokru snad nikdy v životě nejel! Nicméně radost mi dělal hlavně pohled na osychající vozovku, takže odpoledne už to vypadá na jízdu naplno!

Brutální extrém

A měl jsem štěstí. Po obědě přišel finální stint, ve kterém jsem mohl auto přepnout do režimu CT OFF, řazení přehodit do manuálu, a hlavně se pořádně rozjet. Teď to teprve byl masakr. Testovací pilot přede mnou mi dával prostor a mohu vám říct, že větší extázi jsem ještě nezažil. Neustále jsem se snažil vstřebávat dojmy, které se kolem mě odehrávaly. Rychlost, brutální výkon, vybočující záď. Neustále se ve mě střídaly pocity strachu z nastupujícího točivého momentu s absolutním vzrušením z maximální kontroly ve smyku. Průběh točivého momentu byl takový, že do šesti tisíc to bylo v pohodě, pak ale motor jako by explodoval. Všechno se to dělo neuvěřitelně rychle. Vůbec si nedokážu představit, že by šel výkon kompletně na zadní kola. Bylo potřeba mít extrémně rychlé ruce. Každopádně i s elektromotory na přední nápravě se SF90 XX Stradale nádherně stáčelo do zatáčky. Stačilo jít na brzdu, odlehčit záď a zatočit. Fungovalo to s naprostou přesností. A mohli jste nájezd klidně přetáhnout. Ani jednou se nedostavila nedotáčivost. Vždycky se to dalo dobrzdit a i za hranou šla do smyku spíše zadní část, než aby nastoupilo hrnutí předních kol. Tohle miluju! A na výjezdu? Tam jsem byl já pánem efektivity. Když jsem se myšlenkami nezapomněl, tak jsem hezky plynule, s lehkým kontrolovaným smýčkem, brutálně zrychloval směrem na rovinku. Když to nevyšlo, tak záď vybočila výrazně více a já to musel zaseknout. Ani jednou mě to ale nevylekalo a měl jsem pocit absolutní kontroly nad vozem. Nesmím zapomenout ještě na kvalifikační režim, ve kterém získáte Boost. V tom případě na výjezdu ze zatáčky dávají elektromotory na 2 sekundy o něco více výkonu. Buďto si můžete rozhodnout sami, kde ho použijete, nebo to necháte na autě. Na okruhu Fiorano to v průběhu dvou kol udělá hned 14krát. Vždy tam, kde to dává největší smysl. Zajímavá fičurka! Na konci jsem si dovolil tajně vypnout stabilizaci kompletně a prodriftoval jsem jednu celou zatáčku. Silniční XX od Ferrari je boží věc, která mi přinesla směsici pocitů. V určitém momentě je extrémně divoká, zlá, až nebezpečná. V jiné situaci to bylo superrychlé, ale poddajné a poslušné auto. Opravdu mi tenhle jízdní zážitek navždy zůstane zarytý hluboko v paměti. Ano, tohle je správná ochutnávka programu pro vyvolené, která se dostane také k některým „méně vyvoleným".

Vzhledové porno

Ještě se musíme dostat k interiéru. Ten je doslova prošpikovaný atmosférou motorsportu. Uvnitř najdete pouze karbon a alcantaru. Dobře, na volantu je i kousíček kůže. Každopádně sedačky jsou doslova karbonové slupičky a váží jen 11,4 kg. V kokpitu nejsou žádné zbytečnosti, jen jediná obrazovka před řidičem, která má také jedno vynikající závodní zobrazení – otáčkoměr se tady roztáhne na šířku do zorného pole řidiče. Nad tím se ještě ukáže stav nabití baterie, režim, na který právě jedete, a aktivace Boostu. Líbí se mi odkaz na staré kulisy manuálního řazení v podobě chromovaného plastu kolem voliče dvouspojkové převodovky. Abyste ale viděli, že nejsem zaslepený, našel jsem také jeden mínus. To auto je uvnitř tak hlasité, že vůbec nechápu, proč má audio systém JBL včetně těžkých reproduktorů ve dveřích!? Každopádně designově se mi líbí hlavně zezadu. Děravý zadek s pevným křídlem, dvojicí koncovek uprostřed a světelnou linkou je prostě PORNO!

Box: Program XX

Exkluzivní projekt automobilky Ferrari pro pár vybraných top zákazníků, kteří dostali možnost stát se „testovacími" jezdci. V programu XX jsou nehomologovaná auta, která mohou jezdit pouze po závodních okruzích, Ferrari jim říká pojízdné laboratoře. Celý projekt odstartoval v roce 2005 s modelem Enzo, ze kterého vyšel první model Enzo F XX. Těch bylo oficiálně vyrobeno pouhých 29 kusů, ten poslední, třicátý, dostal Michale Schumacher jako dárek při odchodu z týmu Scuderia Ferrari. K autům se mohl dostat pouze VIP klient vlastnící hned několik speciálních vozů a částka za předposlední model F-XX EVO byla 56 000 000 Kč. Ferrari doposud vyrobilo 6 extrémních modelů, které nesmí na silnice. SF90 XX Stradale je prvním, který dostal klasické espézetky a byl vyroben ve dvou karosářských provedeních a ve výrazně větším množství několika stovek kusů.

Box: Kupé i Spider

Ferrari se v případě modelu SF90 XX rozhodlo nejen o uvedení na silnice, ale zároveň o dvojici karosářských variant. Kromě zavřeného provedení Stradale byl k dispozici ještě exkluzivnější Spider. Zatímco se verze kupé vyrobí 799 kusů, otevřené varianty Spider bude pouze 599 kusů. Technicky je vůz úplně stejný jako kupé, liší se pouze skládací střechou. Ta je pevná a panel z hliníku můžete stáhnout nebo zpětně natáhnout za 14 sekund do rychlosti 45 km/h. Samozřejmě bylo potřeba vyřešit, kam se bude střecha stahovat. Hned za hlavami cestujících je kryt, který se otevře a pod něj se malý kousek střechy schová. Právě na tento kryt se přesunula ploutev ze střechy. Další rozdíl je v hmotnosti, což je standardní záležitost. Kompletní mechanismus a elektrika zvýšila hmotnost o 100 kg, na celkových 1 660 kg. Důležité ale je, že designově nedošlo k zásadním změnám a Spider vypadá stejně agresivně.

Box: Závodní GT3

SF90 XX Stradale není závodním speciálem, ale z jednoho čerpá. Ano, závodní ABS EVO dodala nejnovější maranellská GT3 vycházející z modelu 296 GTB. V sériovém provedení to byl hybrid, ale pro závodní provedení má pod kapotou pouze přeplňovaný šestiválec o výkonu 600 koní. Velikou výhodou je nízká hmotnost 1 250 kg, ale také závodní podvozek a hladké pneumatiky.

Popisky

Galerie

Sdílet

Spolupracujte s námi

Máte nápad na spolupráci, test nebo partnerství? Ozvěte se nám.

Napište nám