Skrytý poklad
Když se řeknou nejluxusnější auta světa, každý si představí Bentley, Rolls Royce či Mercedes-Maybach. To jsou výrobci limuzín, které dokonale hýčkají svou posádku. Jenže to není kompletní výčet. Jeden takový model už téměř 60 let vyrábí také Toyota. A citem pro detail i komfortem dokáže evropský luxus překonat.
O tom, že mezi nejluxusnější auta světa můžeme snadno zařadit také jednu Toyotu, se většina lidí na světě moc nemá šanci dozvědět. Když potkáte Rolls-Royce, či si do něj sednete, okamžitě víte, že je to něco výjimečného. Auto, které hýčká svou posádku vrchovatou měrou. Jenže kde potkat Toyotu Century, když se až na vzácné výjimky prodávala jen na japonském trhu? Kde nasát její unikátní atmosféru a pocítit neskutečný smysl pro detail? Drtivá většina automobilových nadšenců nikdy nebude mít tu možnost, a to je obrovská škoda. Century je totiž ztělesněním unikátního přístupu ke stavbě automobilů a je odrazem japonské kultury více než jakýkoliv jiný vůz ze země vycházejícího slunce. První generace tohoto, pro Japonsko kultovního modelu, se představila již v roce 1967 jakožto pocta stoletého výročí narození zakladatele automobilky Toyota, Sakičiho Tojody. Odtud název Century, tedy století. A je to vůz jen pro ty nejvyšší z nejvyšších, což platí dodnes. Pro císaře, předsedu vlády či pro vrcholné byznysmeny. Na parkovištích nejúspěšnějších japonských firem to vypadá tak, že vrcholní manažeři a ředitelé používají Lexusy LS a pouze generální ředitel má nárok na Century. Pozůstatky kastovního systému jsou zde jasně patrné dodnes a v těchto vozech tedy jezdí jen ti, kteří si to opravdu důkladně odpracovali a svou pozici ve společnosti si tvrdě vydobyli. Tedy, pardon, ještě nesmím zapomenout na jednu skupinu lidí, která se za bohatství v Japonsku nestydí a v Century si troufne jezdit – na Jakuzu. Co je ostatně i případ vozu na fotkách, ale o tom až později. První generace Century měla osmiválcový motor a vyráběla se dlouhých 30 let těmi nejlepšími zaměstnanci Toyoty. Všechny Century jsou totiž do značné míry ruční práce. Druhá generace, která je technicky nejzajímavější a která je hlavním hrdinou našeho příběhu, přišla na trh v roce 1997 a vydržela tam až do roku 2017! Proti obstarožnímu předchůdci ale už dokázala nabízet vrcholnou technologii své doby. Podvozek byl převzat z Lexusu LS, jedná se tedy o vzduchové odpružení. Mnoho dílů bylo převzato i z Land Cruiserů, pro co největší výdrž a odolnost. Vůz měl, jako jeden z prvních na světě, zadní boční airbagy, uvnitř je snad úplně vše ovládáno elektricky a nechybí dotykový infotainment a celá řada zábavních systémů. I když tedy auto na fotkách vypadá jako veterán, bylo vyrobeno v roce 2003 a úplně stejně vypadal i model pro rok 2017, jen dostal šestistupňovou místo čtyřstupňové automatické převodovky. To hlavní se ale ukrývá pod rozměrnou přední kapotou. První a zároveň poslední sériové vyráběný japonský dvanáctiválec. Podle mnohých zároveň nejspolehlivější V12 světa. A hlavně pohon, který měl zajišťovat ten nejsofistikovanější pohyb vpřed, jaký je vůbec možný. Ostatně když stojíte vedle nastartovaného Century, sotva víte, že nějaký motor běží. Uvnitř pak vůbec nemáte ponětí.
Tohle je stroj, který nemá jezdit rychle po autobahnech, nemá řidiči přinášet potěšení, ani nemá být středobodem pozornosti. Je to auto dokonale určeno pro Japonsko, kde se jezdí pomalu. Zároveň neexistuje, že by si majitel své Century řídil sám. Na to má zaměstnance. A celý styling vozu jak zvenku, tak uvnitř, se nese v přísně tradicionalistickém stylu. Hlavním úkolem tohoto auta pak je jen a pouze nabídnout co nejvíce klidu, pohody a komfortu pro cestující vzadu. Tomu se podřizuje naprosto vše. Proto jsou uvnitř potahy z vlny – protože když se v takto potažených sedadlech hýbete, nevydávají pazvuky, a zároveň fungují jako tlumící hmota. Proto jsou vzadu veškerá tlačítka unikátní, ale řidič má klasické páčky a ovládání z běžných Toyot. Proto jsou dověry dveří jen vzadu, zatímco řidič si zabouchne sám. U tohoto modelu šlo dokonce zvolit, zda budou vnější zpětná zrcátka na běžném místě, anebo na kapotě. A lidé volili kapotu, protože u oken dělají více aerodynamického hluku. A motor? Ten má jen 286 koní, ale běží, jako by byl mazán medem, přičemž stejně perfektně hladce řadí i převodovka. Opravdu mám pocit, že i elektromobily vydávají při klidné jízdě více pazvuků než tato V12.
Když jsem však říkal, že Century je více než jakékoliv jiné auto odrazem Japonska a jeho kultury, tak jsem to myslel smrtelně vážně a důkazy jsou naprosto všude na voze. U dveří je na B sloupku kapsa na lžíci na boty. Protože do tohoto vozu se pro co největší komfort vyzujete. A nohy můžete protáhnout sedadlem před sebou. Všechny znáčky, které auto má, ať už zvenku či zevnitř, jsou ručně ryté z 24 karátového zlata a je na nich pták fénix, který je v asijské mytologii zobrazován jako ten nadřazený pták všem ostatním. Ve středovém tunelu Century pak máte výklopnou televizi s dálkovým ovládáním, dole je u tohoto kusu i příplatkový VHS přehrávač a nechybí zde ani sluchátka či diktafon, vše s nápisem Century. Nejzajímavější je však v útrobách zadní středové opěrky schované karaoke, ke kterému náleží zlatý mikrofon! Co může být více japonského?! Není snad ani potřeba zmiňovat skutečnost, že vše je zde ovládáno elektricky, od posuvu zadních sedadel, přes nastavení opěrek hlavy, až po úpravu výšky uchycení bezpečnostního pásu. To ale není vše, ve stropě je totiž zabudován ionizátor vzduchu, který na zadní cestující fouká jen ten nejčistší vánek. A v kufru najdete věšák na oblečení. Ten je určen řidiči, ať si může usušit oblečení, když čeká na svého pána. Předtím mu totiž otevíral dveře a nosil deštník v průtrži mračen. Jo a ty bílé háčkované potahy jak od vaší babičky, to je taky tradičně japonská věc. Jenže jak tohle auto jezdí? Extrémně tiše, extrémně komfortně a nesmírně důstojně. A jak se řídí? To ví jen profesionální řidič pana generálního. No dobře, tak já se rozpovídám více, protože jsem měl tu čest Century řídit. A musím říct, že i když to není nic, co by vám zvedlo tep byť o ždibíček, je to přesně tak dobré, jak byste čekali. Vše jde s neskutečnou jemností. Rozjezdy, zatáčení, zpomalování, to vše dělá auto zcela samozřejmě, ale zároveň nerušivě. Rychlá jízda zde není na pořadu dne, i když dvanáctiválec určitě není lenivý. Jen to nedává najevo. A když mu šlápnete na krk, tak se vůz jen zhoupne a někde v dáli se o chlup zvýší jemné předení dvanáctiválce, a to je vše. Krajina kolem vás ubíhá trochu rychleji, ale posádka je stále hýčkána, a nakonec zase zpomalíte, protože vám to přijde nedůstojné, se s tímto autem někam hnát. A v autě byste i během jízdy slyšeli špendlík spadnout. Kdyby tedy nepadal do huňatého koberce. Žádné nepříjemné zvuky, žádné skřípání, nic takového tu není na pořadu dne, protože dokonalé dílenské zpracování a ty nejlepší použité materiály byly naprostou samozřejmostí. Upřímně, od Century jsem měl velká očekávání, ale překonalo je velmi snadno. Je až s podivem, že se tohle auto dá koupit již od půl milionu korun, byť hezký kousek stojí zhruba dvojnásobek, možná i víc, v závislosti na výbavě. Holt je to tak unikátní, a tak japonsky japonský vůz, že o jeho posedlosti dokonalostí ještě lidé jinde ve světě většinou nevědí.
Nová Century
Když po 20 letech Toyota ukončila výrobu dvanáctiválcového Century, náhrada na sebe nenechala dlouho čekat. Pořád šlo o tradiční sedan, ovšem ve výrazně modernějším balení a již bez dvanáctiválce. Pod kapotou se totiž nacházela pohonná jednotka z Lexusu LS 600h, tedy osmiválcový hybrid. Téměř 5,4 metrů dlouhý vůz je opět nabízen výhradně v Japonsku a je určen jen pro ty nejvýše postavené osoby. Další zmenšování počtu válců pak přišlo v září loňského roku, kdy se ukázal nový přírůstek do rodiny Century, tentokrát SUV. Kromě šestiválce má tento gigant rovněž dva elektromotory a na nabití ujede 69 kilometrů. S levostranným řízením je vůz nabízen i v Číně a jeho specialitou jsou zadní boční dveře, které se mohou otevírat klasicky, anebo mohou být elektricky posuvné, jako u luxusních dodávek. Není se čemu divit, že vůz připomínající Rolls-Royce Cullinan váží téměř 2.6 tuny.
Popisky
- Vše elektricky – v zadní středové opěrce jsou tlačítka pro ovládání sedadel. Elektricky nastavitelné jsou také opěrky hlavy, a to v několika směrech
- Vpředu bez luxusu – Místo řidiče má relativně obyčejný volant, páčky pod ním i ovládaní sedadel. To proto, že řídit by měl vždy placený zaměstnanec
- Originální příslušenství – Uvnitř najdete diktafon, dálkové ovládání, sluchátka či třeba mikrofon pro karaoke. Vše obrandované nápisem Century
- Unikát – Originální lžíce na boty? Ale jistě, do jediného japonského dvanáctiválce se totiž při nastupování vyzouvá
- Jízda v tomto autě je hedvábně hebká. Ne rychlá, ne uspěchaná, ale nádherně uklidňující a nesmírně tichá!












Jiří Dohnal