Božských dvanáct
Maranellská automobilka si jde vlastní cestou a stále ctí základní myšlenku Enza Ferrariho, který stavěl nedostižné motory a kolem nich auta. Se stejným konceptem teď přichází nové gétéčko s jednoduchým názvem Dvanáctiválec!
Maranellská automobilka si jde vlastní cestou a stále ctí základní myšlenku Enza Ferrariho, který stavěl nedostižné motory a kolem nich auta. Se stejným konceptem teď přichází nové gétéčko s jednoduchým názvem Dvanáctiválec!
Už když jsem byl na statickém představení, bylo jasné, že tohle bude něco speciálního. Odkaz Enza byl cítit na každém kroku a historická videa včetně jeho proslovu, kterým tiskovka začínala, to jen potvrdila. Všechno se točilo kolem motoru, ale v posledních letech k tomu Ferrari přidává také design, který umí vyvolávat emoce, provokovat a budit kontroverze. U modelu 12Cilindri tohle platí stoprocentně. Ale už jsme si ho prohlédli, teď se konečně také projedeme a pocítíme schopnosti toho nejlepšího ze staré doby!

Atmosféra na vrcholu
Nejdříve si ten motorový skvost musíme představit. Jde o 6,5 litrový atmosférický dvanáctiválec, který byl použit v modelu 812 Competizione. Točí magických 9 500 otáček a dokáže nabídnout výkon 830 koní a 678 Nm točivého momentu. Aby mohl motor vyletět do vysokých otáček, bylo potřeba snížit hmotnost a také setrvačnost většiny součástek v motoru. Proto jsou ojnice z titanu o 40% lehčí než ty z oceli, písty ze speciální hliníkové slitiny a přepracovaná klikovka ztratila další 3% hmotnosti. Některé z technologií uvnitř motoru pochází přímo z Formule 1, například speciální povlak DLC (diamond-like-carbon), který snižuje koeficient tření v kritických bodech, což výrazně zlepšuje mechanickou účinnost motoru. Fantastické je, že už 80% točivého momentu máte k dispozici od 2 500 otáček. Do samotného projevu motoru výrazným způsobem promlouvá také nové elektronické řízení motoru. Je zde technologie ATS - Aspirated Torque Shaping, která umožnila inženýrům namodelovat specifickou křivku točivého momentu na třetí a čtvrtý rychlostní stupeň. U 12Cilindri se vlastně vylepšovalo úplně všechno. Šli tak daleko, že do motoru posílají skrze vysokotlaká čerpadla jen nejnutnější množství oleje, abych ho nic nezpomalovalo v cestě za maximálními otáčkami. Ferrari museli dbát také na emise, takže více než tři čtvrtě roku vyvíjeli výfukový systém. Chtěli zachovat brutální zvuk i přesto, že má výfuk keramický katalyzátor i filtr pevných částic. Přepracovány byly také rezonátory, aby si každý majitel nového gétéčka užil specifický zvukový koncert uvnitř vozu. V Maranellu myslí na úplně každého. Emoce musí z tohoto vozu doslova stříkat. Motor by nefungoval bez převodovky. Tady je osmistupňová dvouspojka, která byla poprvé představena na modelu SF90. Vzhledem k větším, 21palcovým kolům, je tady o 5% kratší převodový poměr. Rychlost přeřazení se zlepšila o 30% proti předchozímu modelu 812 Superfast a na kolech narostl dostupný točivý moment o celých 12%. A pozor! Jestli si myslíte, že inženýři se zvukem pracovali pouze u motoru, mýlíte se. Zhruba půl roku ladili software převodovky, aby při přeřazení dělala podobně úchvatnou show jako motor. Ferrari v případě pohonného ústrojí předvedli přehlídku nejlepšího inženýrství. Funguje to, ale v reálu?

Dva charaktery
12Cilindri mě na začátku hodně překvapilo. Těšil jsem se na to, jak mi hned od začátku postaví chlupy na zádech, ale po vyjetí z hotelu bylo úplné ticho. Nechápal jsem, jaký komfort umí nabídnout. V základním režimu Sport na mokru s lehkým plynem bylo až děsivě tiché. Motor téměř nebyl slyšet a podvozek se příjemně přenášel přes nerovnosti. Hned mi v hlavě vyběhlo, že tohle by mohla řídit i moje manželka. Ideální stroj na odvoz dětí do školy, vždyť v kufru mám i dostatek prostoru pro zavazadla. Hergot bude to řvát? Bude, ale musíte si proto dojít. Stačí přepnout do režimu Race, začít využívat pádla a nechat ručičku otáčkoměru vyletět nad šest tisíc otáček. Ještě doporučuji stáhnout okénko. Co se začne dít dál je naprosto boží. Exploze emocí i síly. Zvuk je řízný, mechanický, posledních dva a půl tisíce otáček 12Cilindri doslova ječí. Pro kolemjdoucí exkluzivní zážitek. Konečně se mi ježí chlupy na rukách, tohle je masakr. To samé ale platí i pro charakter motoru. Jestli mi před chvilkou přišel jako beránek, teď se proměnil ve lva kříženého s gepardem. Je totiž mocně silný, ale zároveň strašně rychlý. Přiznám se, že mi na vlhkém asfaltu dost cvakala prdel. Zadní kola měla chuť se pořád protáčet, ale stabilizace jim vždycky utnula tipec. Musel jsem si vypnout trakci, abych aspoň trošku jel směrem vpřed, ale držel jsem ho na silnici zuby nehty. No a ta převodovka. Mama Mia. Ta dělá věci. Kromě toho, že řadí extrémně rychle, tak do toho ještě tak zvláštně prská. Prostě doprovází ten jekot motoru specifickým zvukem a dohromady působí brutálně. Tohle má strašný koule a musím říct, že po zkušenostech s Purosangue už jsem si myslel, že nic brutálnějšího nepřijde. Ono přišlo. Je to naprosto jiný level dostupnosti síly. Po pár kilometrech pod plným plynem na okresce, budete přemýšlet o tom, proč byste ještě někdy chtěli přeplňovaný motor. Tohle nemá konkurenci, a to ve všech směrech. Dostane vás i v první poloze, o které už byla řeč. Pohodové nastavení při brouzdání vodou skrápěnou krajinou je stejně opojné. Zvláštní, nechápu, jak se jim tohle povedlo propašovat do hodně ostrého gétéčka. Ale všichni to budou milovat. Možnost odjet z domova bez toho, aby se do řady v pozoru postavili všichni sousedi. Dokonalá práce. Ale co samotná jízda?
Nejovladatelnější GT
I z pohledu jízdy můžete u 12Cilindri najít dva odlišné charaktery. Komfortní a zběsilý. Ten pohodový jsem si vyzkoušeli dopoledne na mokré silnici. Nemělo cenu tlačit na pilu, protože zadní válce od Michelinu neměli chuť držet. Každopádně miluju jednu funkci Manettina, tedy červeného ovladače, který zdobí volanty Ferrari už po dlouhá léta. Kromě otáčení ho můžete také zmáčknout a tím si změkčit tlumiče. Dělá to velké věci. Na nerovnostech, jako by celý vůz povolil. Samozřejmě cítíte, že je karoserie hodně tuhá a podvozek tvrdší, ale na to, v čem jedete, jde o mimořádně komfortní auto. Pokud netočíte více než 4 000 otáček, je uvnitř extrémně kultivované. Nepřenáší se dovnitř ani hluk od širokých pneumatik. Přejemné i pro pomalejší ježdění. Pak jsem se přepnul do režimu Race a zkusil se do auto lehce opřít. Tady mě překvapila schopnost Michelinek stále chytat grip. I na mokrém povrchu se dalo jet slušně rychle. Naprosto fantastické mi pak přišly karbon-keramické brzdy. Dobře se dávkovaly, účinek byl špičkový, ale hlavně z nich šla skvělá zpětná vazba. Ani si nevzpomínám, kdy moje nohy pracovaly s tak dobrými brzdami. Pedál měl totiž navíc akurátní odpor. Moc se mi naopak nelíbilo nezávislé zatáčení zadních kol. Ferrari totiž použilo odlišný systém než konkurenční výrobci. Takže se zadní kola zatáčí nezávisle na sobě, vždy podle toho, kam zatáčíte. Společně s o 20 mm kratším rozvorem, než mělo 812 Superfast, působí někdy 12Cilindri až příliš horlivě. Zvláště pak ve středních rychlostech a rychlejších zatáčkách, kde se úplně tolik neopřete do pneumatik. Má to dva efekty. Brutálně rychlou reakci na volant. To by ještě nevadilo, i když kola reagují, jen když pomyslíte na to, že chcete zatočit. Ale jakmile to uděláte, cítite zvláštní pohyby zezadu. Trošku už jsem to cítil u Purosangue, ale tam jsme měli sucho a crossover byl přece jen těžší. 12Cilindri váží jen 1 560 kg, takže se tady ten pocit zintenzivní. Ale celkově je 12Cilindir neskutečně ovladatelné, v jízdě působí lehce a zatáčí s naprostou samozřejmostí. Navíc, když se podíváte na rychlosti, kterými se dokáže prosmýkat zatáčkami, je to až neuvěřitelné. Ono má také vynikající rozložení hmotnosti v poměru 48,4: 51,6% ve prospěch zadní nápravy. On je také motor hodně posunutý směrem do kabiny. Mě se také hodně líbí extrémně nízký posaz a na ježdění bych sáhnul po komfortnějších sedačkách, které zvládnou držet tělo, ale hlavně v nich vydržíte tisíce kilometrů.
Třešnička na dortu
Jenže tohle pořád nebylo všechno. Chybělo mi vyzkoušet, jak se 12Cilindri chová na svém limitu. Nakonec se nám to podařilo díky tomu, že pro Ferrari poprvé vyvinula pneumatiky společnost Goodyear. To byl také důvod, proč byla prezentace v Lucembursku, kde má Goodyear svůj testovací polygon. Na něm už bylo sucho a já si mohl dát tři kola absolutně naplno. Na tohle jsem přesně čekal. S vypnutou stabilizací mi 12Cilindri ukázalo svoji poslední polohu. Extrémně ovladatelného a zábavného GT. Následoval jsem testovacího jezdce Ferrari, který mi v prvním kole ukázal dráhu a také možnosti, jak lze s novým gétéčkem jezdit. V druhém kole už jsem se do toho pustil naplno. Opět přišlo neskutečné vzrušení a adrenalin z projevu celého auta. Každý kvalt jsem tlačil do červeného pole a vychutnával si zvuk přeřazení, který přináší nádherné vyštěknutí. Miluju ta obří pádla na sloupku řízení, které máte neustále k dispozici. Navíc převodovka lehce kopla, řadila extrémně rychle i směrem dolů. Pak ale přišlo neskutečné představení podvozku. Teď už jsem se opíral do pneumatik Goodyear, které byly ohřáté. Vrchovatě se mi dostávalo zpětné vazby. Ve volantu bylo cítit, co dělá přední náprava, v sedačce jsem zase věděl o každém pohybu zadních gum. Dokonale se zde pracovalo s přenosem hmotnosti. Jen jsem si auto odbrzdil, do toho jen pohnul volantem a 12Cilindri začalo pomalu přecházet do smyku. Bylo to neskutečně jemné. Přechod do smyku byl extrémně přesný, zakončení bez cuknutí. Fascinovalo mě, jak jsem byl schopný auto řídit na absolutní hraně. Jak kontrolovaně to bylo možné. Tohle jsem nečekal! Přirovnal bych to k mé GR86, akorát s desetinásobným výkonem. Ferrari stvořilo absolutní vrchol kategorie GT.
Komplikovaná krása
Na úplný závěr jsem si nechal designovou stránku vozu, o které se plameně diskutuje. Ano, 12Cilindir není prvoplánově líbivé auto, jeho krása je v detailech. Na prezentaci nám nabídli žluté provedení a musím uznat, že se mi líbí více než v červené. Krásně zde vyniká práce s černými doplňky. Také se mi líbí propracovaný interiér se střešním sklem, které vnitřek výrazně prosvětluje a vy se za volantem necítíte jako v tanku. Stejně překvapivá je praktičnost zavazadlového prostoru, kde můžete zvednout přepážku a strčit tam klidně dva golfové bagy. Každopádně, když budete 12Cilindri obcházet a dlouze pozorovat jednotlivé části, zamilujete si ho. Třeba denní svícení vytažené ven z auta, delta křídlo na zadku, vysouvací klapky nebo propracovaná záď do dvou tenkých linek. To auto je nádherné a zároveň skvěle jezdící. Kdybych měl na účtě volných 400 000 Eur, tak by mi stálo v garáži a já bych ho používal každý den. Ferrari, děkuji ti za nové 12Cilindri.
Zlatá 60 a 70 léta
Ohledně designu Ferrari 12Cilindri se vedou plamenné diskuse. Rozděluje společnost a je kontroverzní, což je dobře. Propadnete mu až tváří v tvář, když vidíte jednotlivé detaily. Všichni mluví speciální pásu na přední části, který připomíná legendární Daytonu. Ale nové GT nečerpá pouze z historie, kombinuje různé styly a dívá se také do současnosti. Třeba brutální karbonový difuzor nebo ostré ohraničení předního nárazníku. Delta křídlo v zadní části či uzoučká světla v proužku vzadu. Můžete v něm vidět Daytonu, 296 GTB nebo Competizione. Mě se líbí pruh, který navazuje na pruh vpředu a prostupuje celým vozem. Nejvýraznější je na boku, kde vystupuje z vozu, diktuje maximální šířku a udává vozu svalnatý postoj. Následně pak vzadu navazuje na zadní světla, kde opět z vozu vystupuje malý kousek světelného pruhu. Je to umělecké dílo.
Základní koncept
Ferrari 12Cilindri používá koncept gétéčka s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Když se detailně podíváte na obrázek uvidíte, jak je motor posunutý výrazně za přední nápravu. I proto umí nabídnout rozložení hmotnosti v poměru 48,4:51,6% ve prospěch zadní nápravy. Hmotnost má hodnotu 1 560 kg, což je také vynikající hodnota. Rozvor byl proti předchozímu 812 Superfast zkrácen o 20 mm, aby bylo jízdní chování ještě obratnější. Šasi je hliníkové a inženýrům se podařilo zvýšit torzní tuhost o 15% proti 812 Superfast při bez zvýšení hmotnosti. Poprvé u sériového Ferrari byla k výrobě pomocného rámu převodovky použita sekundární slitina ze 100% recyklovaného materiálu, který umožňuje snížit emisí oxidu uhličitého o 146 kg CO2.
Nový displej
Ferrari u 12Cilindri připravili nový dotykový displej do středu přístrojovky, na kterém můžete v klidu zrcadlit telefon, navigaci, zvedat přední část auta nebo nastavovat mnoho dalších funkcí. Sice není úplně v zorném poli, ale už se vám nemusí některé věci zobrazovat ve virtuální displeji před řidičem. Infotainment má dobrou grafiku, je intuitivní a také velmi rychlý.
Popisky
- Duální kokpit — Vnitřek rozvíjí koncept představený v SUV Purosangue, umí být i hodně luxusní
- Chytře vymyšlený — Kokpit je dobře postavený. Pozice je přísně řidičská, ale komfortní. Sklo prosvětluje interiér, ale vadí mi dotykové ovládání
- Majestátně dravé — Jako první vás na 12Cilindri zaujme šířka, pak také délka kapoty a kratičký zadek. Na silnici působí dominantně
- Točit a točit — Atmosférický desetiválec točí maximálně 9 500 otáček
- Krása v detailu — Na 12Cilindri najdete velké množství prvků, které vystupují ven z vozu
- Pohoda na palubě — Také v supersportovním GT máte k dispozici kvalitní audio
- Transformers — Vpravo můžete vidět obří kapotu, která se vyklápí proti směru jízdy. Odkryje nejen motor, ale i přední kola. Vypadá to impozantně
Galerie



Jiří Dohnal